Velký spor mezi Kristem a satanem, který už trvá bezmála šest tisíc let, brzy skončí. Kristův nepřítel násobí své snahy, aby mařil Kristovo úsilí zachránit člověka a chytal lidi do svých léček. Snaží se dosáhnout toho, aby lidé zůstali v nevědomosti a nečinili pokání, dokud neskončí prostřednická služba Spasitele, a tím i možnost odpuštění hříchu.
Pokud se lidé nijak zvlášť nesnaží odolat jeho moci, pokud panuje lhostejnost v církvi i ve světě, je satan spokojen. Nehrozí totiž nebezpečí, že by ztratil ty, které drží podle své vůle v zajetí. Když však někdo začne upozorňovat na věčné skutečnosti a lidé se ptají: "Co mám dělat, abych byl zachráněn?" (Sk 16,30), začne být i satan aktivní, a snaží se bojovat proti moci Ježíše Krista i proti vlivu Ducha svatého.
Bible popisuje, jak jednoho dne přišli "Boží synové", aby se postavili před Hospodinem, a jak s nimi přišel i satan (Jb 1,6). Ne snad proto, aby se poklonil před Věčným panovníkem, ale aby prosazoval své zlomyslné záměry proti spravedlivým lidem. Se stejným záměrem navštěvuje shromáždění, kde lidé chtějí uctívat Boha. I když jej lidé nevidí, působí ze všech sil, aby ovládl myšlení účastníků shromáždění. Jako obratný vojevůdce pracuje podle předem promyšleného plánu. Sleduje, jak kazatelé studují Písmo, všímá si, o čem budou kázat. Pak využívá všechny své možnosti i svou chytrost a prohnanost, aby se poselství nedostalo k lidem, které v dané věci klame. Člověk, který dané varování nejvíce potřebuje, je povolán na nějakou neodkladnou poradu nebo mu jiným způsobem zabrání, aby vyslechl slova, která pro něj mohou být "vůní života k životu".
Satan také sleduje, když Boží služebníky trápí duchovní temnota, která zahaluje lid. Slyší, jak se opravdově modlí, aby Boží milost a síla překonala panující lhostejnost, bezstarostnost a nevšímavost. Pak se znásobenou horlivostí podniká své útoky. Pokouší lidi, aby uspokojovali své choutky a zabývali se sami sebou a svými požitky. Tím otupuje jejich vnímavost, takže jsou pak hluší právě k těm skutečnostem, které potřebují slyšet ze všeho nejvíce.
Satan dobře ví, že všichni, které dokáže svést, aby se přestali modlit a studovat Bibli, podlehnou jeho útokům. Proto vymýšlí všechno možné, aby zaujal lidské myšlení. Vždycky tu byli lidé, kteří se sice vydávali za zbožné, ve skutečnosti však - místo aby toužili po poznání pravdy - hledají povahové vady nebo nedostatky ve víře jiných, s nimiž nesouhlasí. To je jejich náboženství. Jsou to praví satanovi pomocníci. Takových "žalobců bratří" není málo. Jsou horliví vždy, když působí Bůh a Boží služebníci věrně slouží svému Pánu. V nesprávném světle představují slova a činy lidí, kteří milují pravdu a žijí podle ní. Nejopravdovější, nejhorlivější a nejobětavější Kristovy následovníky představují jako podvedené nebo podvodníky. Zkreslují pohnutky každého dobrého a ušlechtilého činu, šíří výmysly a vyvolávají podezření u nezkušených lidí. Všemi způsoby se pokoušejí, aby to, co je čisté a spravedlivé, lidé považovali za falešné a špatné.
Nikdo se však jimi nemusí nechat oklamat. Dá se lehce poznat, čí jsou to "děti", jakým příkladem se řídí a čí dílo konají. "Po jejich ovoci je poznáte." (Mt 7,16) Jednají jako satan, jedovatý pomlouvač, "žalobník bratrů" (Zj 12,10).
Velký podvodník má mnoho přisluhovačů, kteří ochotně vymýšlejí různé bludy, aby oklamali lidi - bludné nauky odpovídající různým přáním a zaměření těch, které ničí. Jeho záměrem je přivést do církve neupřímné, neobrácené lidi, kteří šíří pochybnosti a nevěru, a brzdí každého, kdo chce, aby Boží dílo šlo kupředu a kdo chce jít dál. Mnozí lidé ve skutečnosti nevěří Bohu ani jeho slovu, přijali však některé zásady pravdy a vystupují jako křesťané, proto mohou některé své výmysly představovat jako biblické učení.
Jedním z nejúspěšnějších satanových klamů je tvrzení, že je vlastně jedno, čemu člověk věří. Satan ví, že pravda přijatá s láskou posvěcuje člověka, který ji přijímá. Proto se tak vytrvale snaží podsouvat falešné učení, bajky, a "jiné evangelium". Boží služebníci museli od počátku bojovat proti falešným učitelům nejen jako proti zlým lidem, ale jako proti šiřitelům falešného učení, které vede lidi do záhuby. Eliáš, Jeremiáš i apoštol Pavel se pevně a nebojácně stavěli proti těm, kdo odvraceli lidi od Božího slova. Obránci pravdy nemohou přijmout svobodomyslnost, která pokládá pravou víru za něco nepodstatného.
Mlhavé a kuriózní výklady Písma, mnoho vzájemně si odporujících pojetí víry, které můžeme sledovat v křesťanském světě, jsou dílem našeho velkého nepřítele, který se pokouší zmást lidi, aby nepoznali, co je pravda. Nejednota a rozkol, který se projevuje mezi křesťanskými církvemi, je do značné míry způsoben zvykem překrucovat Písmo, aby se jím podepřely určité teorie. Místo aby pečlivě studovali Boží slovo s pokorou v srdci, aby se seznámili s Boží vůlí, hledají mnozí lidé v Bibli jen něco podivuhodného a nového.
Někteří lidé vytrhují určité texty Písma ze souvislosti a uvádějí třeba polovinu jednoho verše, aby jím doložili své tvrzení - přičemž druhá polovina verše třeba říká přesný opak - , jen aby obhájili mylné učení nebo nekřesťanské zvyky. S hadí lstivostí se schovávají za výroky vytržené z kontextu, které spolu nesouvisí, a sestavují je tak, aby vyhovovaly jejich tělesným přáním. Vědomě překrucují Boží slovo. Jiní lidé, kteří mají bujnou fantazii, berou z Bible obrazy a symboly a vykládají je podle svých představ. Neberou vážně Písmo, které se vykládá samo, a své výmysly představují jako učení Bible.
Kdykoli se lidé pokoušejí studovat Písmo bez modlitby, bez skromnosti a ochoty nechat se poučit, převracejí smysl i těch nejjasnějších, nejprostších a nejsrozumitelnějších míst Bible. Zastánci papežství vybírají takové texty z Písma, které slouží jejich cílům, a vykládají je tak, jak se jim to hodí. Pak je předkládají lidem, a upírají jim právo studovat samostatně Písmo a porozumět mu. Každý člověk by měl mít přístup k celé Bibli. Pro mnohé by bylo lepší, kdyby je nikdo o Bibli nepoučil, než aby přijímali učení Písma tak překroucené.
Podle Božího záměru měla Bible být průvodcem všem, kdo se chtějí seznámit s vůlí svého Stvořitele. Bůh dal lidem jasné prorocké slovo. Andělé a dokonce sám Ježíš Kristus přišli, aby oznámili Danielovi a Janovi události, které se měly v budoucnu odehrát. Důležité skutečnosti, které se týkají naší záchrany, nejsou zahaleny tajemstvím. Bůh je zjevil tak, aby nemohly zmást a zavést na scestí lidi, kteří upřímně hledají pravdu. Pán prohlásil prostřednictvím proroka Abakuka: "Zapiš to vidění..., aby si je čtenář mohl snadno přečíst." (Ab 2,2) Boží slovo je srozumitelné každému, kdo je zkoumá s modlitbou v srdci. Každý opravdu upřímný člověk dospěje k poznání pravdy. "Pro spravedlivého je zaseto světlo." (Ž 97,11) Žádná církev nemůže růst v posvěcení, nebudou-li její členové opravdově hledat pravdu jako skrytý poklad.
Voláním po liberalizmu se lidé zaslepují, a nevidí pak plány nepřítele, zatímco on trvale sleduje své cíle. Jestliže se mu podaří nahradit Bibli lidskými spekulacemi, odstraní Boží zákon. Církve se pak dostanou do otroctví hříchu, přičemž budou tvrdit, že jsou svobodné.
Pro mnohé lidi se vědecký výzkum stal kletbou. Bůh dopustil, aby svět dostal ve vědeckých objevech a v uměleckých dílech velké poznání, avšak i největší myslitelé se mýlí, když se snaží vymezit vztah mezi zjevením a poznáním, pokud se nenechají vést Božím slovem.
Lidské poznání hmotných i duchovních skutečností je jen dílčí a nedokonalé, proto někteří lidé nejsou s to sladit své poznání vědy s výroky Písma. Mnozí pokládají teorie a domněnky za vědecká fakta a domnívají se, že Boží slovo by mělo být prověřováno učením, "které se lživě nazývá 'poznání'" (1 Tm 6,20). Nejsou schopni pochopit Stvořitele a jeho dílo, a protože si je neumějí vysvětlit přírodními zákony, považují výroky Bible za nepravdivé. Lidé, kteří pochybují o spolehlivosti údajů Starého a Nového zákona, zacházejí často ještě dál, pochybují o existenci Boha a nekonečnou moc připisují přírodě. Odmítli kotvu, a jsou ponecháni, aby se rozbili na útesech nevěry.
Mnoho lidí tak opouští víru a jsou sváděni satanem. Pokouší se být moudřejší než jejich Stvořitel, snaží se svým rozumem vypátrat a objasnit tajemství, která zůstanou zahalena do konce času. Kdyby však lidé hledali a pochopili, co Bůh sdělil o sobě a o svých záměrech, získali by takovou představu o slávě, vznešenosti a moci Hospodina, že by si uvědomili vlastní nicotnost a spokojili se s tím, co jim a jejich dětem Pán zjevil.
Mistrovským satanovým klamem je podněcovat lidi, aby se stále zabývali zkoumáním a dohady o věcech, které nám Bůh nesdělil a jimž - podle jeho vůle - nemáme porozumět. Podobně ztratil také Lucifer své místo v nebi. Začal být nespokojený, protože mu Bůh nesvěřil všechna tajemství svých záměrů. Přehlížel, že mu Bůh ukázal, co má splnit ve vysokém postavení, které mu svěřil. Stejnou nespokojenost přenesl na anděly, kteří mu byli podřízeni. Tím způsobil jejich pád. Nyní se pokouší přenést tutéž nespokojenost do myšlení lidí, a také je svést k tomu, aby nerespektovali jednoznačná Boží nařízení.
Lidé, kteří nejsou ochotni přijmout jasné pravdy Bible, neustále hledají příjemné výmysly, kterými by uklidnili své svědomí. Čím méně duchovní je předkládané učení, čím méně vyžaduje sebezapření a pokoru, tím větší oblibě se těší. Tito lidé zneužívají své rozumové schopnosti, aby hověli svým tělesným žádostem. Považují se za příliš moudré, než aby s kajícím srdcem a s upřímnou modlitbou hledali v Písmu Boží vedení, a proto nejsou chráněni před zaslepeností. Satan je připraven uspokojovat žádosti srdce a podsouvá své klamy namísto pravdy. Tím způsobem získalo kdysi papežství moc nad lidmi. Protestanté kráčejí stejnou cestou, když odmítají pravdu, která s sebou přináší také kříž. Všechny, kdo se z pohodlnosti nebo chytráctví nezajímají o Boží slovo, aby se nemuseli odlišit od světa, Bůh zanechá, aby přijali místo pravdy bludy. Lidé, kteří vědomě odmítají pravdu, přijmou jakýkoli podvod. S odporem odmítají jeden klam, ale ochotně přijímají jiný. Apoštol Pavel psal o lidech, kteří "nemilovali pravdu, která by je zachránila," a prohlásil: "Proto je Bůh vydává moci klamu, aby uvěřili lži. Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti." (2 Te 2,10-12) Takové varování stojí za to brát vážně, proto je třeba pečlivě zkoumat každé učení, které přijímáme.
K nejúspěšnějším trikům největšího podvodníka patří klamné učení a falešné zázraky spiritizmu. Přestrojen za anděla světla roztahuje satan své sítě tam, kde to lidé nejméně očekávají. Budou-li však s modlitbou studovat Boží knihu, aby jí porozuměli, nebudou ponecháni v nevědomosti, aby přijali falešné učení. Odmítnou-li však pravdu, stanou se obětí klamu.
Jiným nebezpečným bludem je učení, které popírá božství Ježíše Krista a tvrdí, že Pán Ježíš před svým příchodem na tento svět neexistoval. Tento názor přijímá také mnoho lidí, kteří tvrdí, že věří v Bibli, přestože odporuje naprosto jednoznačným prohlášením našeho Spasitele o jeho božské přirozenosti, o jeho vztahu s Otcem a o tom, že existoval již dříve. Tento názor nelze přijmout bez překrucování Písma. Snižuje nejen náš lidský pohled na dílo vykoupení, ale podkopává také víru v Bibli jako Boží zjevení. O to je nebezpečnější, a tím nesnadněji se mu čelí. Jestliže lidé odmítají svědectví inspirovaného Písma o božství Ježíše Krista, je zbytečné se s nimi o to přít, protože je nepřesvědčí ani nejpádnější důkaz. "Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem." (1 K 2,14) Kdo přijal tento blud, nemůže správně chápat povahu a poslání Ježíše Krista nebo Boží plán záchrany člověka.
Dalším rafinovaným a záludným bludem je šířící se přesvědčení, že satan neexistuje jako bytost, že Bible tímto termínem označuje pouze zlé myšlenky a přání lidí.
Učení, které tak často zaznívá z kazatelen, že druhý příchod Ježíše Krista je ve skutečnosti setkání každého člověka s Kristem ve chvíli, kdy člověk umírá, je výmysl, který má odvést pozornost lidí od osobního příchodu Pána Ježíše na nebeských oblacích. Po léta satan tvrdí: "Hle, je v tajných úkrytech." (Mt 24,23-26) Mnozí lidé se zničili, protože tento podvod přijali.
Světská moudrost dále učí, že modlitba není důležitá. Vědci tvrdí, že modlitba nemůže přinést nějaké výsledky, protože by to bylo porušení zákonů - zázrak, a zázraky podle nich neexistují. Podle jejich názoru se celý vesmír řídí pevnými zákony, a ani Bůh nedělá nic, co by těm zákonům odporovalo. Představují Boha tak, jako by byl svázán svými vlastními zákony, jako by působení Bohem daných zákonů mohlo omezit Boží svobodu. Takové učení odporuje učení Písma. Nekonal snad Pán Ježíš a jeho apoštolové zázraky? Stejně laskavý Spasitel žije i dnes a je právě tak ochotný vyslyšet modlitbu víry, jako když chodil viditelně mezi lidmi. Přirozené spolupůsobí s nadpřirozeným. Součástí Božího plánu je poskytovat nám jako odpověď na modlitbu víry to, co by nám nedal, kdybychom o to neprosili.
Falešných učení a nesmyslných představ, které se vyskytují i v křesťanských církvích, je snad bezpočet. Nemůžeme ani domyslet, jak špatné důsledky přináší neuznávání jednoho základního bodu biblického učení. Lidé, kteří se toho odváží, jen málokdy zůstanou u odmítnutí jediné pravdy. Většinou se nezastaví, a pošlapávají jednu zásadu pravdy za druhou, až se stanou skutečně nevěřící.
Falešné nauky populární teologie zavedly k pochybnostem nejednoho člověka, který by jinak věřil Bibli. Nemůže přijmout učení, které uráží jeho pojetí spravedlnosti, milosrdenství a dobroty. Pokud mu někdo takové učení předkládá jako učení Bible, odmítá ji přijmout jako Boží slovo.
A to je přesně cíl, který satan sleduje. Nic si nepřeje tolik jako podkopat víru v Boha a jeho slovo. Satan stojí v čele velkého davu pochybovačů a s vypětím všech sil se snaží zatáhnout další lidi do jejich řad. Pochybovat o všem se stalo módou. Mnoho lidí se z tohoto důvodu dívá na Boží slovo se stejnou nedůvěrou jako na samotného Boha - protože odmítá a odsuzuje hřích. Lidé, kteří se Biblí nechtějí řídit, odmítají také její autoritu. Čtou Bibli nebo poslouchají kázání jen proto, aby našli nějakou chybu. Řada lidí se stává nevěřícími jen proto, aby ospravedlnili nebo omluvili to, že zanedbávají své povinnosti. Jiní přijímají nevěrecké postoje z pýchy nebo z lenosti. Jsou příliš pohodlní, než aby vykonali něco, co by jim bylo ke cti a co vyžaduje námahu a sebezapření, a proto se snaží získat věhlas svrchované moudrosti tím, že kritizují Bibli. Bible obsahuje mnohé, čemu rozum neosvícený Boží moudrostí nemůže rozumět, a to je pro ně důvod ke kritice. Jak se zdá, někteří lidé považují za ctnost, že stojí na straně nevěry a pochybovačství. Pod slupkou upřímnosti se obvykle ukrývá, že jsou motivováni samolibostí a pýchou. Některým lidem dělá velkou radost, když v Bibli najdou něco, co znepokojí myšlení jiných lidí. Další se pouští do kritiky a diskuzí a zastávají nesprávné stanovisko jen proto, že mají rádi spory. Neuvědomují si, že se tím sami zaplétají do pasti. Když už jednou veřejně vyjádřili, že nevěří, mají pocit, že musí stejný názor obhajovat i dále. Tím se spojují s bezbožnými a zavírají si bránu do Božího ráje.
Bůh poskytl ve svém slovu dostatek dokladů o tom, že Bible pochází od něj. Jasně jsou v ní představeny velké pravdy, které se týkají našeho spasení. S pomocí Ducha svatého, kterého Bůh slíbil všem, kdo o něj upřímně prosí, může každý člověk těmto pravdám porozumět. Bůh poskytl lidem pevný základ, na němž mohou založit svou víru.
Omezený lidský rozum nestačí na to, aby plně pochopil plány a záměry nekonečného Boha. Vlastním úsilím nemůžeme Boha nikdy nalézt. Naše opovážlivá ruka se nesmí nikdy pokoušet nadzvedávat oponu, kterou Bůh zastřel svou vznešenost. Apoštol volá: "Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti a vědění!" (Ř 11,33) Můžeme však pochopit Boží jednání s námi a pohnutky, kterými se řídí, abychom mohli poznat neomezenou lásku a milosrdenství spjaté s nekonečnou mocí. Náš nebeský Otec řídí všechno moudře a spravedlivě a my - místo nespokojenosti a nedůvěry - se před ním musíme sklonit v úctě a pokoře. Bůh nám sdělí o svých záměrech tolik, kolik je pro nás dobré, abychom věděli. V ostatních záležitostech musíme důvěřovat Boží všemohoucí ruce a laskavému srdci.
I když Bůh poskytuje dostatek důvodů pro víru, neodstraňuje nikdy všechny argumenty pro nevěru. Kdo hledá oporu pro své pochybnosti, určitě ji najde. Kdo odmítá přijmout a respektovat Boží slovo, dokud nebudou odstraněny všechny námitky a všechno, co vzbuzuje pochybnosti, nikdy Boží zvěst nepřijme.
Nedůvěra Bohu je přirozeným projevem neobráceného srdce, které se staví vůči Bohu nepřátelsky. Víru vštěpuje Duch svatý a daří se jí jen tam, kde se o ni pečuje. Nikdo se nemůže stát silným ve víře bez vytrvalého úsilí. Také nevěra povzbuzováním sílí. Jestliže se lidé zabývají pochybnostmi a kritikou, místo aby se zabývali důkazy, které Bůh dal k upevnění jejich víry, propadají pochybnostem stále více.
Boha zneuctívají lidé, kteří pochybují o jeho slibech a nevěří ujištěním o jeho milosti. Jejich vliv nevede druhé ke Kristu, spíše je odpuzuje. Jsou jako neplodné stromy, které rozprostírají široko daleko své větve a brání ostatním rostlinám, aby na ně svítilo slunce; ty pak v jejich studeném stínu uvadají a umírají. Výsledky jejich života budou svědčit proti nim. Zasévají pochybnosti a nevěru, a to nutně přinese žeň.
Kdo se chce opravdu zbavit pochybností, má jen jednu možnost - přestat klást zbytečné otázky a rozebírat to, čemu nerozumí, a naopak se řídit tím, co už poznal; pak získá vyšší poznání. Až přesně splní každý úkol, který dobře pochopil, pak bude schopen porozumět a splnit i další úkoly, o kterých nyní ještě pochybuje.
Satan je schopen přinést klam tak podobný pravdě, že jím oklame všechny, kdo se chtějí nechat oklamat a vyhnout sebezapření a obětem, které pravda vyžaduje. Nemůže však ve své moci držet jediného člověka, který si upřímně přeje poznat pravdu, ať to stojí cokoli. Ježíš Kristus je pravda a "světlo, které osvěcuje každého člověka" (1 J 1,9). Poslal Ducha pravdy, aby uvedl lidi do celé pravdy. Boží Syn ze své autority prohlásil: "Hledejte, a naleznete!" "Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha." (Mt 7,7; J 7,17)
Následovníci Ježíše Krista vědí málo o úkladech, které proti nim osnuje satan a jeho pomocníci. Avšak Pán, který trůní na nebesích, přemůže všechny úklady a uskuteční své záměry. Pán dopouští, aby se jeho lid dostal do ohně zkoušek pokušení ne proto, že by mu jejich zápasy a utrpení dělaly potěšení, ale proto, že je to nezbytné pro jejich konečné vítězství. Nemůže je uchránit před pokušením, to by neodpovídalo jeho charakteru, protože zkoušky mají za cíl připravit je, aby dokázali odolat všem nástrahám zla.
Ani bezbožní lidé, ani satan nemohou překazit Boží dílo, ani připravit věřící o Boží přítomnost, jestliže s pokorným a kajícím srdcem vyznávají své hříchy a opouští je, jestliže se s vírou budou dovolávat Božích slibů. Každému pokušení, každému nepřátelskému vlivu - ať otevřenému nebo skrytému - lze úspěšně čelit, "ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů" (Za 4,6).
"Oči Páně hledí na spravedlivé a jeho uši jsou otevřeny jejich prosbám... Kdo vám ublíží, budete-li horlit pro dobro?" (1 Pt 3,12.13) Když Balám, zlákaný slibem bohaté odměny, se snažil použít kouzla proti Izraeli a pokusil se obětí přinesenou Pánu svolat prokletí na Boží národ, Boží Duch mu znemožnil svolávat zlo, které chtěl Balám vyřknout, a přinutil ho zvolat: "Jak mám zatratit, když Bůh nezatracuje? Jak mám zaklínat, když Hospodin nezaklíná?" "Kéž umřu smrtí lidí přímých, kéž je můj konec jako jeho!" Když přinášel novou oběť, bezbožný prorok prohlásil: "Hle, dostal jsem úkol žehnat. On dal požehnání a já to nezvrátím. Nehledí na kouzla proti Jákobovi, nedbá těch, kdo přejí bídu Izraeli. Hospodin, jeho Bůh je s ním, hlaholí to v něm královským holdem." "Proti Jákobovi není zaklínadla, proti Izraeli není věštby. Od tohoto času bude hlásáno o Jákobovi, zvěstováno o Izraeli, co mu Bůh prokázal." Přesto nechal potřetí postavit oltáře a znovu se pokoušel pronést kletbu. Ale Boží Duch pronesl ústy proroka, který chtěl říci něco jiného, požehnání Božímu vyvolenému lidu a pokáral bláhovost a zlobu jejich nepřátel: "Kdo ti bude žehnat, buď požehnán, kdo tě bude proklínat, buď proklet." (4 M 23,3.10.20.21.23; 24,9)
Izraelský národ byl tehdy Bohu věrný a dokud poslouchal Boží zákon, nemohla ho přemoci žádná pozemská ani ďábelská síla. Nakonec se však Balámovi, jemuž Pán nedovolil pronést kletbu nad vyvoleným národem, přece podařilo uvalit na tento národ kletbu tím, že jej svedl k hříchu. Když přestoupili Boží přikázání, oddělili se od Boha a pocítili moc nepřítele.
Satan dobře ví, že i ten nejslabší člověk, který žije v Kristu, je silnější než zástupy temnosti, že odolá a odrazí otevřený útok. Proto se snaží vylákat bojovníky kříže z jejich bezpečné pevnosti a napadnout je se svými zástupy zákeřně; je rozhodnut zničit každého, kdo se opováží vkročit na jeho území. Bezpečí nalezneme jen v pokorné víře v Boha a v poslušnosti všech jeho přikázání.
Nikdo není v bezpečí ani den, ba ani hodinu bez modlitby. Měli bychom prosit Pána zvlášť o moudrost, abychom byli schopni rozumět jeho slovu. Písmo ukazuje úklady pokušitele a způsoby, jak může být poražen. Satan umí velmi dobře citovat Písmo a dávat vlastní výklad textům, kterými nás chce přivést k pádu. Musíme studovat Bibli s pokorným srdcem a nesmíme nikdy zapomenout, že jsme na Bohu závislí. Musíme být stále na stráži před satanovými útoky, a současně se bez přestání s vírou modlit: "Nevydej nás v pokušení." (Mt 6,13)