Prorok Daniel napsal: "Vidìl jsem, že byly postaveny stolce a že usedl Vìkovitý. Jeho oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy jako èistá vlna, jeho stolec - plameny ohnì, jeho kola - hoøící oheò. Øeka ohnivá proudila a vycházela od nìho, tisíce tisícù sloužily jemu a desetitisíce desetitisícù stály pøed ním. Zasedl soud a byly otevøeny knihy." (Da 7,9.10)
Tímto zpùsobem Bùh prorokovi ve vidìní pøedstavil velký a slavný den, kdy pøed Soudcem zemì budou pøedvedeny povahy a životy lidí a každý èlovìk bude souzen "podle skutkù". "Vìkovitý" je Bùh Otec. Žalmista øíká: "Než se hory zrodily, než vznikl svìt a zemì, od vìkù na vìky jsi ty, Bože." (Ž 90,2) On, pùvodce všeho živého, zdroj všech zákonù, bude pøedsedat soudu. A "desetitisíce desetitisícù" svatých andìlù budou jako služebníci a svìdkové pøítomni tomu velkému soudu.
"Hle, s nebeskými oblaky pøicházel jakoby Syn èlovìka; došel až k Vìkovitému, pøivedli ho k nìmu. A byla mu dána vladaøská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé rùzných národností a jazykù. Jeho vladaøská moc je moc vìèná, která nepomine." (Da 7,13.14) Pøíchod Ježíše Krista, který se tu popisuje, není jeho druhý pøíchod na zem. Ježíš Kristus pøichází k "Vìkovitému" v nebi, aby pøijal panství, slávu a království, které mu bude dáno na závìr jeho prostøednické služby. Tuto událost, nikoli jeho druhý pøíchod na zem, pøedpovìdìlo proroctví o 2300 prorockých dnech, které skonèilo v roce 1844. V doprovodu nebeských andìlù vstoupil náš Veleknìz do svatynì svatých a pøedstoupil pøed nebeského Otce, aby vykonal závìreèné dílo své služby pro èlovìka - aby uskuteènil vyšetøování a smíøil s Bohem všechny, kdo jeho dílo smíøení pøijali.
V obrazné starozákonní službì mìl Den smíøení význam je pro ty, kdo pøedstoupili pøed Boha s vyznáním svých høíchù a pokáním, jejichž høíchy byly prostøednictvím krve obìti pøeneseny do svatynì. Podobnì také i ve velký den koneèného smíøení a vyšetøujícího soudu budou pøicházet v úvahu jen pøípady tìch, kdo se hlásí k Božímu lidu. Soud nad bezbožnými je naprosto odlišná záležitost a bude se konat pozdìji. "Pøišel totiž èas, aby soud zaèal od domu Božího. Jestliže zaèíná od vás, jaký bude konec tìch, kteøí se Božímu evangeliu vzpírají?" (1 Pt 4,17)
Nebeské knihy, v nichž jsou zaznamenána jména a èiny lidí, jsou podkladem pro rozhodnutí soudu. Prorok Daniel napsal: "Zasedl soud a byly otevøeny knihy." (Da 7,10) Apoštol Jan, popisuje ve Zjevení stejný výjev a dodává: "Ještì jedna kniha byla otevøena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých èinù zapsaných v tìch knihách." (Zj 20,12)
Kniha života zachycuje jména všech lidí, kteøí kdy vstoupili do Boží služby. Pán Ježíš vyzýval své uèedníky: "Radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích." (L 10,20) Apoštol Pavel mluví o svých vìrných spolupracovnících, "jejichž jména jsou v knize života" (Fp 4,3). Daniel prorockým zrakem vidìl "soužení, jaké nebylo," a ujišuje, že Boží lid bude vysvobozen, "každý, kdo je zapsán v Knize". Pisatel knihy Zjevení zaznamenal, že do Božího mìsta vstoupí jen ti, "kdo jsou zapsáni v Beránkovì knize života" (Dan 12,1; Zj 21,27).
Pøed Bohem je psána "pamìtní kniha". Jsou v ní zaznamenány dobré èiny lidí, "kteøí se bojí Hospodina a mají na mysli jeho jméno" (Mal 3,16). Jejich skutky víry, jejich èiny lásky jsou zaznamenány v nebi. Nehemiáš se o tom zmiòuje, když volá: "Pamatuj na mne, Bože mùj, ... a nevymaž mou oddanost, kterou jsem prokázal domu svého Boha." (Neh 13,14) V Boží pamìtné knize je zachycen každý spravedlivý èin. Je tam pøesnì zaznamenáno každé odmítnuté pokušení, každé pøekonané zlo, každé vyslovené soucitné slovo. Je tam zapsána každá obì, každá bolest a zármutek vytrpìný pro Ježíše Krista. Žalmista volá: "O mém vyhnanství si vedeš záznam; ukládej si do mìchu mé slzy. Což je v svých záznamech nemáš?" (Ž 56,9)
Nebeské knihy také zaznamenávají høíchy lidí. "Veškeré dílo Bùh postaví pøed soud, i vše, co je utajeno, a dobré èi zlé." "Z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat úèty v den soudu." Spasitel prohlásil: "Podle svých slov budeš ospravedlnìn a podle svých slov odsouzen." (Kaz 12,14; Mt 12,36.37) Tento neomylný záznam zachytí i tajné úmysly a pohnutky, protože Bùh "vynese na svìtlo to, co je skryto ve tmì, a zjeví zámìry srdcí" (1 K 4,5). "Hle, je to pøede mnou zapsáno, ... nepravosti vaše a nepravosti vašich otcù zároveò, praví Hospodin." (Iz 65,6.7)
Bùh zkoumá skutky každého èlovìka a zaznamenává je jako skutky vìrné nebo nevìrné. Ke každému jménu v nebeských knihách je s naprostou pøesností zapsáno každé nesprávné slovo, každý sobecký èin, každá nesplnìná povinnost, každý tajný høích i každé neèestné jednání. Všechna nebem poslaná varování nebo napomenutí, která èlovìk ignoroval, všechny promrhané okamžiky, nevyužité pøíležitosti, každý vliv, který pùsobil k dobrému nebo k zlému se svými dalekosáhlými následky, to všechno zapisuje andìl, který vede nebeské knihy.
Boží zákon je mìøítkem, podle nìhož bude Boží soud posuzovat povahu a život každého èlovìka. Starozákonní mudrc prohlásil: "Boha se boj a jeho pøikázání zachovávej; na tom u èlovìka všechno závisí. Veškeré dílo Bùh postaví pøed soud." (Kaz 12,13.14) Apoštol Jakub napomíná své bratry: "Mluvte a jednejte jako ti, kteøí mají být souzeni zákonem svobody." (Jk 2,12)
Soud rozhodne o tom, kdo bude "hoden", aby byl vzkøíšen se spravedlivými. Pán Ježíš øekl: "Ti, kteøí byli hodni dosáhnout budoucího vìku a vzkøíšení z mrtvých, ... jsou rovni andìlùm a jsou syny Božími." (L 20,35.36) Jindy Spasitel prohlásil, že "ti, kdo èinili dobré, vstanou k životu" (J 5,29). Spravedliví mrtví budou tedy vzkøíšeni až po první èásti soudu, na nìmž budou shledáni hodni "vstát k životu". Osobnì se tedy - když budou zkoumány jejich záznamy a rozhodováno o jejich pøípadu -soudu neúèastní.
Pán Ježíš vystoupí jako jejich obhájce a bude je zastupovat pøed Bohem. "Zhøeší-li kdo, máme u Otce pøímluvce, Ježíše Krista spravedlivého." (1 J 2,1) "Vždy Kristus nevešel do svatynì, kterou lidské ruce udìlaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil pøed Boží tváøí." "Proto pøináší dokonalé spasení tìm, kdo skrze nìho pøistupují k Bohu; je stále živ a pøimlouvá se za nì." (Žd 9,24; 7,25)
Až budou pøi soudu otevøeny knihy záznamù, budou pøed Bohem vyšetøeny životy všech, kdo vìøili v Pána Ježíše. Náš pøímluvce zaèíná tìmi, kteøí žili na zemi nejdøíve, pak pøedkládá pøípady následujících generací a skonèí žijícími. Na poøad pøijde každé jméno, každý pøípad bude podrobnì prozkoumán, nìkteré Bùh pøijme, jiné odmítne. Jestliže se u nìkterých jmen najdou záznamy høíchù, které nebyly vyznány a odpuštìny, budou taková jména odstranìna z knihy života a záznam o jejich dobrých skutcích bude vymazán z Boží pamìtné knihy. Hospodin øekl Mojžíšovi: "Vymažu ze své knihy toho, kdo proti mnì zhøešil." (2 M 32,33) A prorok Ezechiel doplòuje: "Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude se dopouštìt bezpráví..., žádné jeho spravedlivé èiny, které konal, nebudou pøipomínány." (Ez 18,24)
Záznam o odpuštìní bude v nebeských knihách zanesen u všech, kdo opravdovì litovali svých høíchù a vírou pøijali krev Ježíše Krista jako oèišující obì. Protože pøijali Kristovu spravedlnost a jejich charakter je v souladu s Božím zákonem, budou jejich høíchy vymazány a oni sami budou považováni za hodné vstoupit do vìèného života. Prostøednictvím proroka Izaiáše Pán prohlásil: "Já, já sám vymažu kvùli sobì tvoje nevìrnosti, na tvé høíchy nevzpomenu." (Iz 43,25) Pán Ježíš øekl: "Kdo zvítìzí, bude odìn bìlostným rouchem a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž pøiznám se k nìmu pøed svým Otcem a pøed jeho andìly." "Každý, kdo se ke mnì pøizná pøed lidmi, k tomu se i já pøiznám pøed svým Otcem v nebi; kdo mì však zapøe pøed lidmi, toho i já zapøu pøed svým Otcem v nebi." (Zj 3,5; Mt 10,32.33)
I ten nejvìtší zájem lidí o rozhodnutí pozemských soudù je jen slabým odleskem zájmu, který mezi obyvateli nebes vzbudí, až se pøed Soudcem celé zemì zaènou probírat jména zaznamenaná v Beránkovì knize života. Náš Pøímluvce bude žádat, aby všem, kdo zvítìzili vírou v jeho krev, byla odpuštìna pøestoupení a mohli se vrátit do svého rajského domova a dostat korunu jako spoludìdici jeho "døívìjšího vladaøství" (Mi 4,8). Satan se snažil klamáním a pokoušením lidí zmaøit zámìr, který Bùh sledoval stvoøením èlovìka. Kristus však nyní žádá, aby se tento plán uskuteènil, jako kdyby èlovìk nikdy nepadl. Žádá pro svùj lid nejen plné odpuštìní a ospravedlnìní, ale také podíl na své slávì a místo na svém trùnu.
Zatímco se Pán Ježíš pøimlouvá za ty, kdo pøijali jeho milost, satan je pøed Bohem obviòuje jako pøestupníky. Velký podvodník se je snažil svést, aby zaèali pochybovat, aby pøestali vìøit v Boha, aby se odvrátili od Boží lásky a nerespektovali jeho zákon. Nyní ukazuje na záznam o jejich životì, na jejich povahové nedostatky, na to, jak málo se podobají Kristu, èímž svého Vykupitele zneuctili, na všechny høíchy, k jejichž spáchání je navedl a pro nìž je pokládá za své poddané.
Pán Ježíš neomlouvá jejich høíchy, ale ukazuje jejich lítost a jejich víru, a žádá pro nì odpuštìní, ukazuje své ranìné ruce pøed Otcem a svatými andìly a øíká: Znám je jménem. Vyryl jsem je na dlaních svých rukou. "Zkroušený duch, to je obì Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš!" (Ž 51,19) Žalobci svého lidu øíká: "Hospodin ti dává dùtku, satane, dùtku ti dává Hospodin, který si vyvolil Jeruzalém. Což to není oharek vyrvaný z ohnì?" (Za 3,2) Kristus pøikryje své vìrné svou spravedlností, aby je mohl pøedstavit svému Otci jako "církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a èehokoli podobného" (Ef 5,27). Jejich jména jsou zapsána v knize života a je o nich napsáno: "Budou chodit se mnou v bílém rouchu, protože jsou toho hodni." (Zj 3,4)
Tak se plnì uskuteèní slib nové smlouvy: "Odpustím jim jejich nepravost a jejich høích už nebudu pøipomínat." "V onìch dnech a v onen èas, je výrok Hospodinùv, budou hledat Izraelovu nepravost, ale žádná nebude, a Judùv høích, ale nebude nalezen." (Jer 31,34; 50,20) "V onen den bude výhonek Hospodinùv chloubou a slávou, plod zemì dùstojností a okrasou pro ty z Izraele, kdo vyvázli. Kdo zùstane na Sijónu a kdo zbude v Jeruzalémì, bude zván svatým, každý zapsaný k životu v Jeruzalémì." (Iz 4,2.3)
Úkol vyšetøujícího soudu a vymazání høíchù skonèí pøed druhým pøíchodem Pána Ježíše. Protože mrtví budou souzeni podle toho, co je o nich zapsáno v knihách, je nemožné, aby byly høíchy lidí vymazány pøed skonèením soudu, který vyšetøuje jejich pøípady. Apoštol Pavel jednoznaènì øíká, že høíchy vìøících budou vymazány, až nastane "èas Hospodinùv, èas odpoèinutí" a až Bùh pošle "Ježíše, Mesiáše, kterého vám urèil" (Sk 3,19.20). Až skonèí vyšetøující soud, pøijde Ježíš Kristus a pøinese s sebou svou odplatu každému podle jeho skutkù.
Když v obrazné starozákonní službì veleknìz dokonèil smíøení pro Izrael, vystoupil ze svatynì a požehnal shromáždìným vìøícím. Podobnì se po dokonèení svého prostøednického díla objeví Kristus "ne už kvùli høíchu, ale ke spáse" (Žd 9,28), aby jako požehnání dal vìèný život svému lidu, který ho oèekával. Tak jako knìz vyèistil svatyni od høíchù a vložil je na hlavu kozla urèeného k vyhnání, tak Kristus vloží všechny vyznané høíchy na satana, pùvodce a podnìcovatele høíchu. Kozel, nesoucí høíchy Izraele, byl zahnán "na pouš" (3 M 16,22), satan ponese vinu za všechny høíchy, k nimž svedl Boží lid. Po tisíc let bude uvìznìn na zemi, která bude v té dobì pustá a neobydlená. Nakonec podstoupí plný trest za høíchy v ohni, který znièí také všechny bezbožné. Koneèným odstranìním høíchu a osvobozením všech, kdo dobrovolnì odmítli zlo, se uskuteèní a dovrší velký plán záchrany èlovìka.
V pøedpovìdìné dobì - po uplynutí 2300 prorockých dnù, v roce 1844 - zaèal vyšetøovací soud a odstraòování høíchù. Všichni, kdo se kdy hlásili k Pánu Ježíši, musí podstoupit vyšetøování. Živí i mrtví jsou souzeni "podle svých èinù zapsaných v tìch knihách" (Zj 20,12).
Høíchy, kterých høíšník nelitoval a nezanechal, nebudou odpuštìny a vymazány z knih, naopak budou v Boží den svìdèit proti høíšníku. A høíšník spáchal své høíchy za denního svìtla nebo v noèní tmì, Pán, v jehož jsme rukou, je zná. Boží andìlé byli svìdky každého høíchu a zaznamenali jej do neomylných knih. Èlovìk mùže høích skrýt, popøít, zatajit pøed otcem, matkou, ženou, dìtmi nebo pøáteli, nikdo kromì viníka nemusí mít nejmenší podezøení o spáchaném zlu, nebeské bytosti však vìdí o každém høíchu. Tma nejtemnìjší noci, nejvìtší podvodná tajemství nestaèí ukrýt ani jedinou myšlenku pøed vševìdoucností Hospodina. Bùh má pøesný seznam všech nespravedlivých èinù a každého neèestného jednání. Nedá se oklamat pøedstíranou zbožností. Nemýlí se pøi posuzování charakteru èlovìka. Èlovìka mohou zkažení lidé podvést, Boha však nikoli. Prohlédne každou pøetváøku a vidí do srdce lidí.
Jak závažné je to zjištìní! Den po dni ubíhá do vìènosti a nebeské knihy zaznamenávají všechno, co se v nich odehrálo. Pronesené slovo, vykonaný èin nelze už nikdy vzít zpìt. Andìlé zaznamenávají dobré i špatné èiny. Ani nejmocnìjší dobyvatel na této zemi nemùže zrušit záznam jediného dne. Všechny naše èiny, všechna naše slova, dokonce i naše nejtajnìjší myšlenky pøispívají k rozhodování o našem údìlu, a to buï k dobrému nebo ke zlému. I když jsme je tøeba už zapomnìli, jednou promluví, aby nás ospravedlnily, nebo odsoudily.
Tak jako umìlec pøesnì zachytí rysy tváøe, zaznamenávají nebeské knihy charakter èlovìka. Jak málo si však lidé dìlají starosti o tyto záznamy, které prohlížejí nebeské bytosti. Kdyby mohl být odstranìn závoj, který dìlí viditelný svìt od neviditelného, kdyby lidé mohli vidìt andìla, jak zaznamenává každé slovo a každý skutek, kdyby si uvìdomovali že se s tìmi záznamy setkají u soudu, kolik slov, které dennì pronesou, by zùstalo nevyøèeno, kolik èinù by zùstalo nevykonáno!
Pøi soudu bude Pán peèlivì posuzovat, jak kdo využil nadání, které dostal. Jak jsme naložili s prostøedky, které nám Pán propùjèil? Odevzdáme Pánu pøi jeho návratu jeho vlastnictví i s úroky? Využili jsme schopnosti, které svìøil do našich rukou, srdcí a mozkù, k oslavì Boha a k prospìchu svìta? Jak jsme využili svùj èas, jak jsme používali své pero, hlas, peníze nebo svùj vliv? Co jsme uèinili pro Ježíše Krista v osobì chudých, postižených, sirotkù nebo vdov? Bùh nám svìøil své svaté slovo, co jsme uèinili s poznáním a pravdou, kterou nám svìøil, abychom vedli ostatní k záchranì? Pán nebude brát vážnì pouhé vyznání víry v Krista, uznává jedinì lásku, která se projevuje skutky. Èin má v Božích oèích cenu jen tehdy, je-li vykonán z lásky. Cokoli konáme z lásky, Bùh pøijme a odmìní, i když jde podle úsudku èlovìka o sebenepatrnìjší èin.
Nebeské knihy zaznamenávají skryté sobectví lidí. Zachycují nesplnìné povinnosti vùèi lidem, nebraní vážnì požadavkù Spasitele. Z nich lidé poznají, jak èasto vìnovali satanu èas, myšlenky a síly, které patøily Kristu. Zprávy, které andìlé zaznamenávají, nejsou radostné. Rozumné bytosti, lidé, kteøí se vydávají za Kristovy následovníky, pohlcuje úsilí hromadit pozemský majetek nebo holdování svìtským radovánkám. Plýtvají penìzi, èasem a silami, aby se pøedvádìli nebo ukájeli své choutky. Jen málo èasu vìnují modlitbì, studiu Písma, sebepokoøování a vyznávání høíchù.
Satan se snaží stále novými podnìty zamìstnat naši mysl, aby se nemohla zabývat tím, co bychom mìli znát nejlépe. Velký podvodník nenávidí pravdy, které ukazují zástupnou obì a všemocného prostøedníka. Uvìdomuje si, že všechno závisí na tom, jak se mu daøí odvracet mysl lidí od Ježíše a jeho pravdy.
Kdo chce mít užitek z pøímluvné služby Spasitele, nesmí dovolit, aby mu nìco maøilo jeho úkol rozvíjet v úctì pøed Bohem posvìcení. Nesmí vìnovat drahocenný èas zábavì, rozmaøilosti nebo hromadìní majetku, ale opravdovému studiu slova pravdy a modlitbì. Boží lid musí jasnì a správnì pochopit podstatu svatynì a vyšetøujícího soudu. Všichni potøebují osobnì znát, co koná náš Veleknìz, jinak nebudou schopni uchovat si víru, která je v této dobì tak dùležitá, a zaujmout postoj, který podle Boží vùle zaujmout mají. Každý èlovìk má život, který mùže zachránit nebo ztratit. Každý se musí postavit pøed Boží soud. Pøípad každého èlovìka bude jednou projednáván. Je tedy dùležité, aby každý èlovìk èasto a vážnì pøemýšlel o situaci, kdy soud zasedne a otevøou se knihy, kdy na konci dnù bude muset každý èlovìk, podobnì jako Daniel, pøijmout svùj údìl.
Všichni lidé, kteøí o tom vìdí, mají podávat svìdectví o velkých pravdách, jež jim Bùh svìøil. Nebeská svatynì je nejvlastnìjším støedem Kristovy služby ve prospìch lidí. Jeho dílo se týká každého èlovìka žijícího na svìtì. Ukazuje nám plán vykoupení, který se završí na konci èasù, a ukazuje vítìzný závìr boje mezi spravedlností a høíchem. Je neobyèejnì dùležité, abychom se s tím všichni podrobnì seznámili a mohli odpovìdìt každému, kdo by se ptal na nadìji, kterou máme.
Kristova prostøednická služba za èlovìka v nebeské svatyni je právì tak podstatná souèást plánu vykoupení jako jeho smrt na køíži. Svou smrtí zahájil Kristus své dílo a po svém zmrtvýchvstání vystoupil na nebesa, aby je dokonèil v nebi. Vírou smíme vstoupit za oponu, "kam jako první za nás vstoupil Kristus" (Žd 6,20). Tam se odráží svìtlo z golgotského køíže. Tam mùžeme plnìji pochopit tajemství vykoupení. Záchrana èlovìka stála Boha nesmírnou obì. Zástupná obì odpovídá maximálním požadavkùm pøestoupeného Božího zákona. Pán Ježíš otevøel cestu ke trùnu Otce a díky jeho prostøednické službì mohou být Otci pøedložena upøímná pøání všech, kdo k nìmu pøicházejí s vírou.
"Kdo kryje svá pøestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování." (Pø 28,13) Kdyby lidé, kteøí omlouvají a zakrývají své chyby, mohli vidìt, jak nad nimi a jejich jednáním satan jásá, jak se pošklebuje Kristu a jeho andìlùm, snažili by se co nejrychleji vyznat své høíchy a vzdát se jich. Satan využívá povahové nedostatky a pokouší se ovládnout myšlení èlovìka. Ví, že se mu to podaøí, jestliže se s tìmi nedostatky nebojuje. Proto se trvale snaží klamat následovníky Kristovy svými výmysly, kterým nedokáží odolat. Pán Ježíš se za nì pøimlouvá svýma probitýma rukama a svým ranìným tìlem a všechny, kdo ho chtìjí následovat, ujišuje: "Staèí, když máš mou milost." (2 K 12,9) "Vezmìte na sebe mé jho a uète se ode mne, nebo jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpoèinutí svým duším. Vždy mé jho netlaèí a bøemeno netíží." (Mt 11, 29.30) Nikdo nemá právo považovat své nedostatky za nenapravitelné. Bùh nabízí víru a milost, abychom je pøekonali.
Žijeme v dobì velkého Dne smíøení. Když veleknìz v pøedobrazné starozákonní službì konal obøad smíøení za Izrael, požadovalo se od všech, aby v srdci litovali svých høíchù a koøili se pøed Pánem, jinak by byli z národa vylouèeni. Podobnì by mìli dnes - v posledních dnech doby milosti - všichni, kdo chtìjí mít svá jména zaznamenána v knize života, pokoøovat svá srdce pøed Bohem a opravdovì litovat svých høíchù. Musejí opravdovì a dùkladnì zkoumat svá srdce. Musí odložit lehkomyslnost a bezstarostnost, kterou projevuje tolik vyznavaèù køesanství. Pøed všemi, kteøí chtìjí pøekonat zlé náklonnosti, jež se je snaží ovládnout, stojí tìžký boj. Pøipravit se musí každý sám. Spaseni nebude kolektivnì. Èistota a zbožnost jednoho èlovìka nemùže nahradit nedostatek tìchto vlastností u druhého. I když pøed Božím soudem musí projít všechny národy, bude Bùh zkoumat pøípad každého jednotlivce tak podrobnì a pøesnì, jako by to byl jediný èlovìk na zemi. Každý musí být posouzen a shledán bez vady, bez vrásky nebo nìèeho podobného.
Závìreèné události díla vykoupení jsou slavné a mají závažné dùsledky. Nyní se soud odehrává v nebeské svatyni. Probíhá už øadu let. Brzy - a nikdo neví, jak brzy - se budou projednávat pøípady žijících. Ve vznešené pøítomnosti Boha bude projednáván i náš život. V této dobì je pøednì tøeba, aby každý plnil napomenutí Spasitele: "Buïte bdìlí a modlete se, nebo nevíte, kdy ten èas pøijde." (Mk 13,33) "Nebudeš-li bdít, pøijdu tak, jako pøichází zlodìj, a nebudeš vìdìt, v kterou hodinu na tebe pøijdu." (Zj 3,3)
Až skonèí vyšetøující soud, bude rozhodnuto o vìèném údìlu všech lidí, o jejich životì nebo smrti. Doba milosti skonèí krátce pøed tím, už se na nebeských oblacích ukáže Pán Ježíš. Kristus pøedpovìdìl ten okamžik v knize Zjevení: "Kdo køivdí, a køivdí dál, kdo je pošpinìn, a zùstane ve špínì - kdo je spravedlivý, a zùstane spravedlivý, kdo je svatý, a setrvá ve svatosti. Hle, pøijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal." (Zj 22,11.12)
Spravedliví i bezbožní pak budou ještì žít na zemi jako smrtelníci - budou orat i stavìt, budou jíst a pít, a nikdo nebude vìdìt, že v nebeské svatyni bylo vyneseno koneèné, neodvolatelné rozhodnutí. Když Noe vstoupil pøed potopou do korábu, Bùh za ním zavøel dveøe a bezbožné nechal venku. Po sedm dní žili lidé v nevìdomosti - aè o jejich údìlu už bylo rozhodnuto, pokraèovali ve svém bezstarostném, rozmaøilém životì a posmívali se varováním o hrozícím soudu. Pán Ježíš øekl: "Takový bude i pøíchod Syna èlovìka." (Mt 24,39) Tiše, nepozorovanì - jako zlodìj o pùlnoci pøijde rozhodující hodina, kdy se naplní údìl každého èlovìka a navždy skonèí nabídky Boží milosti høíšníkùm.
"Bdìte tedy, ... aby vás nenalezl spící, až znenadání pøijde." (Mk 13,35.36) Ve velkém nebezpeèí jsou lidé, kteøí se unavili bdìním a pøijali nabídky svìta. Právì tehdy, když bude podnikatel plnì zamìstnán honbou za ziskem, kdy se bude milovník radovánek oddávat požitkùm, kdy se marnivá žena bude ovìšovat šperky, se mùže stát, že Soudce celé zemì vynese rozsudek: "Byl jsi zvážen na vahách a shledán lehký." (Da 5,27)